Schützenbuch
und Schützenrechnung

Schützenbuch und Schützenrechnung

Schützenbücher sind Protokolle über das Kranzlschießen. Die Schützenrechnungen offenbaren die finanzielle Lage der Gesellschaft, welche ständig unter Geldmangel litt.

Freistädter Schützenbücher
In den Schützenbüchern von 1631 und 1633 sind die Freistädter Schießbewerbe eines Jahres verzeichnet. Jedem Ereignis werden dabei zwei Seiten gewidmet. Auf einer Seite werden die Schützen namentlich gelistet, die zweite informiert über das Best, den Bestgeber und die Gewinner. Von jedem Bewerb ist zusätzlich die Abrechnung über Einnahmen und Ausgaben ersichtlich. Geführt wird das Schützenbuch vom Schützenmeister.

Schützenrechnungen aus dem 17. Jahrhundert zeigen, dass die Schützen häufig in finanziellen Notlagen standen. Einem Eintrag zufolge hat der Schützenmeister Thoman Sartor 1643 zur „Erhebung des Schießwesens und der Kheglstatt“ 9 Gulden und 23 Kreuzer dargeliehen.

Die Freistädter Schützen gehören zwar zur gesellschaftlichen Oberschicht, doch um sich das Leggeld und teure Waffen leisten zu können, müssen sie wirtschaftlich gut aufgestellt und auch vom eigenen Betrieb abkömmlich sein. Meist sind sie reiche Handels- oder Gewerbetreibende oder deren Angehörige.  
 
Schützenordnung Frankenburg 1767
Im Stadtarchiv Freistadt hat sich eine Abschrift der Frankenburger Schützenordnung von 1767 erhalten. Da das Schützenwesen einem ständigen Wandel unterlag, wurden über die Jahrhunderte immer wieder Abschriften von verschiedenen Dokumenten angefertigt um bei Bedarf eine Mustervorlage zu besitzen.

Autoren: Alois Preinfalk,Stefanie Fragner, 2020

Střelecká kniha a střelecké účty

Střelecké knihy obsahují zápisy o fungování střeleckého spolku. Účty ukazují finanční situaci spolku, který se ustavičně potýkal s nedostatkem prostředků.

Financování freistadtského střeleckého spolku
Ve střeleckých knihách z let 1631 a 1633 jsou zaznamenány střelecké soutěže konané ve Freistadtu v průběhu roku. Každé události jsou věnovány dvě stránky: na jedné jsou jmenovitě vypsáni jednotliví střelci, druhá informuje o hlavní ceně a jejím dárci a také o vítězi. Dodatečně jsou doplněny i příjmy a výdaje spojené s danými akcemi. Střelecké knihy byly vedeny střelmistrem.

Spolkové účty ze 17. století dokládají, že se členové často nacházeli ve finanční tísni. Podle jednoho záznamu si měl střelmistr Thoman Sartor roku 1643 vypůjčit za účelem „podpořit střelnici a kuželnu“ 9 zlatých a 23 krejcarů.

Střelci z Freistadtu sice patřili k vyšší společenské vrstvě, aby si však mohli dovolit uhradit poplatky a drahé zbraně, museli být ekonomicky nezávislí a dobře zaopatření, nejčastěji díky vlastnímu podnikání. Většinou se jednalo o bohaté obchodníky či živnostníky nebo o jejich příbuzné.

Střelecký řád z Frankenburgu (1767)
Ve freistadtském městském archivu se dochovala kopie frankenburgského střeleckého řádu z roku 1767. Jelikož střelectví podléhalo neustálým změnám, byly během staletí stále znovu zhotovovány opisy různých dokumentů, aby byly pro případ potřeby k dispozici konkrétní vzory.

Übersetzung: Veronika, Katarina und Kristyna Krabatschova, 2020