Zwangsaussiedelung über die Grenze | NUCENÉ VYSÍDLENÍ ZA HRANICI | 1946-1948

ZWANGSAUSSIEDELUNG ÜBER DIE GRENZE | 1946-1948

„Alle paar Wochen ist ein Transport abgegangen.  Die Kinder haben geschrien und das Vieh hat gebrüllt, weil es niemand gefüttert und gemolken hat. Schrecklich ist es zugegangen.“   
Theresia Schinagl (*1925)

Vertreibung und Zwangsaussiedlung
Mit den „Dekreten des Präsidenten der Republik“, den so genannten „Beneš-Dekreten“, wird den Bürgern deutscher und ungarischer Nationalität der gesamte Besitz entzogen, die tschechoslowakische Staatsbürgerschaft aberkannt mit der Verpflichtung zu Zwangsarbeit (Dekrete Nr. 5, 12, 33 und 108).

1946 erfolgt die Zwangsaussiedlung der deutschsprachigen Zettwinger in acht Transporten, zunächst ins Sammellager nach Kaplitz und dann mit der Bahn über Furth im Wald nach Deutschland. Die „Reise“ mit 50 kg Gepäck dauert mitunter einen Monat. Etwa ein Viertel der Zettwinger flüchtet schon vorher nach Österreich. Einige Zettwinger wandern aus nach Schweden, Australien, Argentinien und in die USA.

„Rest-Zettwing“
Bereits am 1.9.1945 wird in Zettwing eine tschechischsprachige Volks-schulklasse eingerichtet, die bis 1950 in Betrieb ist. Die Überwachung der Grenze erfolgt durch das „Korps der nationalen Sicherheit“ (SNB).

Nach der kommunistischen Machtergreifung im Februar 1948 werden alle Grenzübergänge in der ČSR geschlossen und ein absolutes Ausreiseverbot erlassen. Die versuchte Ansiedlung von etwa 100 Flüchtlingen aus Rumänien ist nicht von Dauer. 1950 wohnen in Zettwing noch 36 Personen: Tschechen, Slowaken, Deutsche, Österreicher, Bulgaren, Rumänen und Roma. Am 15.12.1951 muss Pfarrer Josef Liedl (1912-1994) den Pfarrhof in Zettwing verlassen.

NUCENÉ VYSÍDLENÍ ZA HRANICI | 1946-1948

„Každých pár týdnů odjel transport. Děti křičely a dobytek bučel, protože ho nikdo ani nekrmil, ani nedojil. Bylo to hrozné.“
^{Theresia Schinagl (*1925)}

Vyhnání a nucené vysídlení
Účinností „dekretů prezidenta republiky“, tzv. „Bene-šových dekretů“, je občanům německé a maďarské národnosti zabaven veškerý majetek, odejmuto československé státní občanství a přikázána povinnost nucených prací (dekrety č. 5, 12, 33 a 108).

V roce 1946 se uskuteční v osmi transportech nucené vysídlení německy mluvících obyvatel Cetvin, nejprve do sběrného tábora v Kaplici a poté vlakem přes Furth im Wald do Německa. „Cestování“ s 50 kg zavazadel někdy trvá i měsíc. Asi čtvrtina obyvatel Cetvin ještě dříve prchá do Rakouska, někteří z nich pak odcházejí do Švédska, Austrálie, Argentiny a USA.

„Pozůstatek Cetvin“
Již 1.9.1945 je v Cetvinách zřízena českojazyčná základní škola, která je v provozu do roku 1950. Hraniční ostrahu zajišťuje Sbor národní bezpečnosti (SNB).

Po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 v ČSR jsou všechny hraniční přechody uzavřeny a je vydán absolutní zákaz vycestování. Pokus o osídlení Cetvin asi 100 uprchlíky z Rumunska nemá dlouhého trvání. V roce 1950 mají Cetviny stále ještě 36 obyvatel: Češi, Slováci, Němci, Rakušané, Bulhaři, Rumuni a Romové. Dne 15.12.1951 musí farář Josef Liedl (1912-1994) opustit faru v Cetvinách.

Autor/autor: Hubert Roiß, 2021
Expertise, Übersetzung/odborná spolupráce, překlad: Mgr. Ivan Slavik